Islandský kůň

Tento malý koník, kterého vám záhy představíme, je vskutku pozoruhodný. Na celém světě bychom asi nenašli jediné plemeno, které by se vyvíjelo stejným způsobem – tedy více jak 800 let izolovaně. Islandší koně jsou tedy prakticky stejní dnes, jako byli před osmi sty lety. Stejně tvrdí, houževnatí, přátelští a přizpůsobiví. Právě to je dělá tak oblíbenými nejen na Islandu, ale i ve spoustě jiných zemí.

Původ a historie

Do Skandinávie se koně dostali pravděpodobně z Asie - předci těchto koní byli koně mongolští. Islandský kůň je potomkem koní, kteří byli v Norsku za časů Vikingů, tedy v žilách jim rovněž koluje mongolská krev.
Island byl osídlen mezi lety 874 a 935 našeho letopočtu. Osadníci byli velmi často nezávislí lidé, kteří nechtěli být ovládáni norským králem. Přestěhovali se tedy na Island, kde žádných králů nebylo. Tito lidé s sebou přiváželi i svá hospodářská zvířata. Jejich lodě však nebyly příliš veliké, a tak si s sebou lidé brali jen to nejlepší z nejlepšího, tedy i své koně. Jen pro zajímavost - do této doby byl největší islandský savec polární liška.
Osadníci přicházeli z Norska, západních Shetlandských ostrovů, Irska a z ostrova Man. Islandský kůň tedy pochází ze všech těchto regionů, což přispělo k utváření jeho ceněných vlastností. Na vývoji plemene se samozřejmě velkou měrou podílela i místní příroda a klima, které z něj udělaly koně mimořádně odolného a přizpůsobivého. Samotní islandští koníci nebyli nikdy nijak zvlášť ohroženi - podnebím ani přirozenými predátory (snad s výjimkou člověka). I proto se o Islandských koních říká, že dříve konají než myslí - plachostí opravdu neoplývají a bývají přátelští.

Genetická čistota aneb izolace udělala své

Jedním z nejvíce fascinujících rysů islandského koně je jeho extrémní genetická čistota. K islandským koním se nedostala žádná jiná krev zvenčí přes více jak 800 let. Na ostrově bychom tedy nenašli jiné koňské plemeno než to, o kterém mluvíme. Někdy se můžete dočíst, že starý Althing (nejstarší parlament na světě), vydal před více než tisíci lety zákon zakazující import zahraničních koní do země. To není pravda. Pravda ale je, že neexistují žádné dokumenty o tom, že by v této době chtěl někdo na Island koně dovézt nebo dovezl. V roce 1882 byl import koní zakázaný zákonem a tento zákon platí dodnes (pro prevenci zavlečení nákaz). Takže každý kůň, který jednou opustí Island, se už nikdy nemůže vrátit zpět. Dokonce ani v případě, že kůň vycestuje za účelem soutěže.
Tento zákon byl nedávno některými lidmi napadán. V té době však došlo k zavlečení choroby na Island prostřednictvím udidla; zákon byl tedy nejen zachován, ale i zpřísněn: všechna použitá udidla, uzdy, zdravotní přípravky, kartáče apod. od té doby patří na seznam věcí, které nemohou být zpět přivezeny na Island. Mnoho dalších použitých věcí musí být desinfikováno. Toto opatření přineslo své ovoce – všechna nakažlivá onemocnění, kterými trpí koně na evropském kontinentu nebo USA, jsou tak na Islandu neznámá.

Popis a charakteristika

Tento koník je skromný a nenáročný. Mnoho koní na Islandu je stále chováno v polodivokých podmínkách, kdy žijí na pastvinách po celý rok. Jen v nejhorších zimních měsících se jim na sníh dává seno, někdy doplněné slanými sledi. Často nepotřebují žádné podkovy, pokud se s nimi jezdí jen v blátě, hlíně nebo písku, ale podkování obvykle zlepšuje jejich chody. S porody zpravidla problém nebývá, klisny v mnoha případech porodí samy na pastvině.
Toto plemeno je obdařeno velkou pohyblivostí, jistým krokem a také jsou tito koně dobří plavci. Můžeme ho vidět jak rychle a s jistotou nese dospělého jezdce přes hornatý terén během tradičního podzimního shánění ovcí. Někteří islandští koně jsou známí svým vyvinutým orientačním smyslem a výjimečnou schopností vracet se do svého domova.
Kohoutková výška se pohybuje mezi 128 cm a 148 cm, průměrná výška je 135 cm. Měli by tedy spadat do kategorie pony, ale Islanďany a Evropany jsou řazeni mezi koně, neboť jsou stavěni k nošení dospělého člověka. Pro Islanďany je to prostě kůň, a to ten nejlepší...Islandský kůň je enormně osvalený, s velmi tvrdými a hutnými kostmi, těžkou hlavou a kompaktním tělem. Dále je charakterizuje krátký, silný krk, hluboký hrudník, velmi silná záď a nohy a kvalitní kopyta. Kštice, ocas a hříva jsou bohaté a husté. Srst je tvrdá, v zimě huňatá s mimořádně teplou podsadou. Co se barev týče, islanďan se vyskytuje asi ve 40 barvách a barevných variantách.
Chovatelský program byl založen především na kvalitě vysoce hodnocených pěti chodů, typických pro tyto koně. Těch pět chodů představuje krok (fetgangur) – nejobvyklejší u soumarů, klus (brokk) – užívaný při překonávání nerovného terénu, rychlý cval (stökk) a dva typy mimochodu; pomalý skeid a rychlý tölt (i když to čistý mimochod není), kterému Američané říkají rack. Tölt je čtyřdobý rychlý mimochod s pravidelným sledem nohou (levá zadní, levá přední, pravá zadní, pravá přední), který umožňuje dosáhnout velké rychlosti. Každé dva roky se koná i mistrovství Evropy v závodním mimochodu a töltu.

Povaha

Islandský kůň je velmi přátelský, odolný a vytrvalý. Nemusíte mít nejmenší obavy, když se kolem něj pohybujete, děti dokonce probíhají pod břichy hřebců, aniž by se cokoli stalo. Protože tito koně neměli na Islandu žádné přirozené nepřátele a byli izolováni po tak dlouhou dobu, nemají v podstatě žádný sklon ke kopání, ve srovnání s jinými plemeny. Ti, kteří člověka někdy kopnou, jsou vyřazení z chovu. Pro tyto koně je typický velmi individuální charakter. Islanďan je trpělivý, přizpůsobivý, nekomplikovaný a někdy i velmi duchaplný. Tyto vlastnosti z něj dělají ideálního rodinného koně, ať už pracovního nebo jezdeckého. Mějte však na paměti, že ne všichni Islandští koně jsou povahou stejní. Některý bude spíše tíhnout k dětem, zatímco jiný uplatní svou horkou krev na dostihové dráze.

Využití

Kůň je zvíře, které je Islanďanům asi nejbližší, když pomineme mořské živočichy, kteří jim poskytují obživu. Lidem sloužil k práci, poskytoval zábavu i potěšení, a pro původní pohanské obyvatelstvo byl dokonce i rituální obětí. Na jeho schopnostech bylo postaveno celé hospodářství ostrova. Dnes se uplatňuje jako soumar, ale také ve sportu, zejména na dostizích.Na Islandu si potrpí na různé koňské soutěže a přehlídky. Existuje tam více než 40 jezdeckých klubů, které sdružuje národní asociace spolu se Zemědělskou společností Islandu. Ty každoročně organizují přehlídky, setkání, svody a klasifikace hřebců islandských koní. Jsou pořádány sportovní akce, přehlídky koní a hlavně dostihy. Největší rovinové dostihy se běhají v hlavním městě Rejkjavíku. Cvalové dostihy jsou na vzdálenost 300, 400, 800 a 1500 metrů. Pořádají se i steeplechasse.
V dnešní době žije na Islandu okolo 80 tisíc těchto koní a plemeno je jednou ze základních charakteristik ostrova. Popularita islandského koně je dokonce taková, že po světě jsou pořádána mistrovství světa v jízdě na islandském koni.

Zajímavosti

U tohoto plemene bychom našli zajímavostí hned několik, pokusíme se tedy přiblížit vám alespoň některé z nich:
1) Díky jeho velmi husté srsti může islandský poník zůstat venku po celý rok, v létě se však musí chránit před přímým sluncem.

Islandský kůň dospívá později, obsedají se až kolem pátého roku života.
V dobách minulých byly oblíbeným druhem zábavy na Islandu koňské zápasy, které vycházely z přirozeného instinktu hřebců bojovat mezi sebou navzájem. Proti sobě stáli dva speciálně vycvičení hřebci, kteří byli podněcováni bodci. Tato "zábava" byla tak nebezpečná, že často docházelo k poraněním nebo dokonce úmrtím organizátorů.
Německo je druhým největším chovatelem těchto koní hned po Islandu. Chovají asi třetinu celkové populace islandských koní.
Potravní přizpůsobivost. V dobách, kdy v tuhých a dlouhých zimách na Islandu došlo seno, byli tito koníci schopni přežít díky ochotě živit se sledi.
Podle moderních měřítek se začal chov řídit až v roce 1879, krátce po ničivém výbuchu sopky Laki (přežila jen desetina domácích zvířat včetně koní), ve známé oblasti Skagafjodur na severu země.